Sedím a mlčky pozoruji. Zatím nic. Moje napětí vzrůstá a mé tělo se začíná svíjet v těžko viditelných křečích. Za chviličku uslyším první zvuk…další…další…a další… Funguje?! Funguje! Radostí téměř zapěji a jsem štěstím bez sebe. Zvuk pračky se v ustálených intervalech opakuje a to mě zahlcuje nevýslovnou radostí. Je tak úžasná! Je krásná, čistá, zachovalá,…
Inu, to je tak někdy asi normální…že má člověk pocit absolutní nenaplněnosti… Bylo toho za poslední dobu až až… Seděla jsem u okna a dívala se do oken jiným… Jaké mají problémy? Nad čím přemýšlejí? Na co myslí? Pár seděl naproti sobě. Žena dlouze mluvila, muž mlčel. Ano, jak obvyklý předobraz, řeknete si. Viděla jsem v něm i…
V trošku černějších dnech, které přišly na řadu opět po oněch optimistických (zákonitě!), přišla nádherná zpráva. Zvedla jsem telefon a na druhém konci maminka: „Došel dopis, z Francie. Chceš to přečíst? Je to francouzsky, ale je tu i kus česky…“ „Jooo! Prosím!“ Původně jsem chtěla dopis citovat, ale omlouvám se, že tak nakonec neučiním. Říkala…