Moje nejmilejší maminko, nevím kolikátého je. Nevnímám dny, natož hodiny. Název místa se mi dávno vytratil z paměti jako všechno. Živořím jen ze vzpomínek, které mi v mysli naskakují živěji než kdykoliv předtím… Už když jsem byl malý, věděl jsem, že jsi ta nejúžasnější máma pod sluncem. Ode dne, kdy jsem prvně přišel s roztrhanými kalhotami, které nevydržely…
Tak konečně to může ven! Jak ten novej rok krásně začal! To jsem tak jednu nedávnou středu byla na natáčení a výsledek je k vidění níže. Ano, chápu, že pro hodně lidí to může být dost kontroverzní, čímž Daniel Landa bezesporu je a vždycky byl. Ale já ho mám ráda a byla to pro mě neocenitelná…
Vždycky mám tolik témat, o kterých bych chtěla psát, a když dojde na věc, zjistím, že je pondělí a že už nevím jak a kde začít. Spousta myšlenek, nápadů a prožitků ve chvílích, které přejdou a pokud je rovnou nenapíšu, už se k nim zpětně těžko vracím. Taky to tak máte?! Dnes lovím v paměti a přemýšlím…