Je středa odpoledne… …a já myslím na lásku…na pocit bezpečí…na to, co jsem chtěla a co mám. Na pracovní možnosti, které případně vzít… Na rozpory… Na sny a na jejich rezignování… Na štěstí… Na život… Umím být vůbec šťastná? Umím vůbec milovat? Někdy samu sebe přistihnu, že nevím, co to je… A že je moje srdce…
Co říct, když jsou ústa němá na okno tluče černá tma co bych chtěla, to se říkat nemá kolem krku vine se mi temný chlad ,,Buď jiná“, řekl jsi Jaká? Jaká mám být? ,,Ať milování hodna jsi, ať nemusím tě mít, když nechci víc“ Můj příběh zdá se prostý stejně jak začíná, tak…
Tak jak jste si užili přechod do nového roku, moji milí? Já se měla moc hezky, ale i přes veselost mi v jednu chvíli nezapomněl ztuhnout úsměv na rtech, kdy jsem pronesla: ,,Tak. A zas budu o rok starší.“ Ale jinak se na ten nový rok těším. Víte proč? Protože je v tom vždycky zároveň…