Aaaaaaaa…takhle jsem se dlooooooooouho…nevyspalaaaaa… Co?! Kde to jsem?! Co to je? Tady to neznám! To mi šumí v hlavě nebo se mi to jen zdá, že někdo volá?! Vrať se, vrať se! Ale nikde nikdo… Snad je to jen v mý hlavě… Chci jít. Chci se zvednout a jít, ale nemůžu. Nejde to. Leží na mně…
Člověk musí snít víc než na co má. Zrovna jsem dodívala dokument o Miloši Formanovi. Neskutečně toho člověka obdivuji. Další týden za námi… Budu se opakovat, ale mám fakt pocit, že to letí… Ale! Děje se. Jediná slova. Děje se. Nic víc. Mám víc, než jsem čekala. Ale snad tolik, kolik si zasloužím…
Je to tam! Nevěřila jsem. Tolik jsem se bála rozkliknout mail… Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale ten casting z minulýho týdne fakt vyšel! Ne, neuvidíte mě v televizi. Ale máte-li děti, pak možná v internetové televizi pro děti v nějaké menší epizodce. Ale, ať nic nezakřiknu! Uvidíme! A pak to vystoupení s folklorním souborem. Taková tréma…