Tak a dost. Žádnej smutek! Dost už! Propady jsou propady…někdy je dobře, někdy je hůř. Je to normální a je to život sám. Ale je to taky hodně o tom, na co v určitej moment zaměříme naši pozornost. Já ji zaměřila směrem, kde nic nebylo dobrý. Pak ale zjistím, že vylezu z ulity a začnu…
Podruhý v životě jsem se probudila (s) pláčem a zalykáním se. Nemohla jsem se nadechnout. Protože už jsem to zažila, ten pocit jsem znala, a tak jsem myslela, že další sen ho zahojí… Zahojil. Jedna noční můra vystřídala druhou… Bez čaje na spaní neusnu…když, tak za hodně dlouho. Ale aspoň po něm nemám zlý sny….
Tády tády dááá! Další natáčení za mnou, ale – opět! Nespokojenost sama se sebou. Nevím, jestli mám problémy s pamětí, nebo jestli se zkrátka jen dostatečně nepřipravuju?! Klapka – kamera jede – akce! ,,Něco něco něco něco..ouč…pardon…omlouvám se.“ ,,Nevadí, jedeme znovu!“ A už jsem to řekla přesně. Ale nevěděla jsem, proč to říkám. Tak…