Jednou…jen jednou zažít ten pocit… Bojím se, že jsem přišel Pozdě O to, co už nenahradím Že k stáří poznám, jak to bolí Být sám Bez tebe Bez tvých darů Dal bych cokoliv Abych je mohl číst Neber mi sebe Vždyť jsem jako ty Ponořen do nebe Jen dýchat tvoje rty Závislý na smutku…
Pro dívku nevinnou první máj Ověnči květinou kde je háj Jen pro tu jedinou přijde ráj Lesem se line krásná píseň. Líbezný hlas ji zpívá. Sladký a mámivý. Nádherná máje uprostřed lesa vypíná se do výšky. „Je ze všech nejkrásnější“, pomyslí si mládenec, co se jen tak lesem potuluje. Až magicky ho k sobě máje poutá….
Dát mi do těla něco, po čem začnu zářit. Světlo naděje. Ach. Jen si to představte: Čip, po kterém člověk září. Protože našel to, v čem se cítí naplněný. A co víc, to „něco“ může dělat jako svoji hlavní pracovní činnost. Dělá mu to radost. A dál a dál by potkával další zářící lidi…šťastné lidi….