Moji milí, jak jste si užili Vánoce? Přála jsem vám všem krásné svátky, i přestože jsem to sem nestihla napsat, věřte mi! Skončili jsme jezdit s divadlem těsně před Vánoci a než jsem se dala (především po zdravotní stránce) zase do kupy, chvilku to trvalo. Zjistila jsem, že je mi smutno, že to skončilo. Ani…
Nikdy bych nečekala, že hraní pro děti bude opravdu tak těžký. A víte co? Je. A fakt že moc. Brzké ranní vstávání doprovází rýmička, bolení v krku, potom přijde chvilkové nadšení a nabuzení se, protože nikdo přece nesmí nic poznat!, pak spaní v autě vedoucí skoro až rovnou do postele. A tak každý den. Pořád…
Tak a dost. Žádnej smutek! Dost už! Propady jsou propady…někdy je dobře, někdy je hůř. Je to normální a je to život sám. Ale je to taky hodně o tom, na co v určitej moment zaměříme naši pozornost. Já ji zaměřila směrem, kde nic nebylo dobrý. Pak ale zjistím, že vylezu z ulity a začnu…