Dát mi do těla něco, po čem začnu zářit. Světlo naděje. Ach. Jen si to představte: Čip, po kterém člověk září. Protože našel to, v čem se cítí naplněný. A co víc, to „něco“ může dělat jako svoji hlavní pracovní činnost. Dělá mu to radost. A dál a dál by potkával další zářící lidi…šťastné lidi….
Tak jak jste si užili přechod do nového roku, moji milí? Já se měla moc hezky, ale i přes veselost mi v jednu chvíli nezapomněl ztuhnout úsměv na rtech, kdy jsem pronesla: ,,Tak. A zas budu o rok starší.“ Ale jinak se na ten nový rok těším. Víte proč? Protože je v tom vždycky zároveň…
Tak jo…minule jsem to hezky načala, tak dnes s pravdou ven! Psala jsem o tom, že měním práci a nevím ještě, na jakou jinou práci. To je pravda a vše zůstává. Nemůžu se totiž rozhodnout, mám pocit, že i když mám radost, že něco třeba vyšlo a někde by mě chtěli, není to úplně ono….