Všechno se zdá být daleko. Tak nějak mimo nás. Že ženu přejelo auto a je na místě mrtvá. Že někdo zemřel na rakovinu. Že někdo odněkud spadl. Dokud to nezasáhne přímo nás nebo někoho z okolí… Strach ze smrti. Všechno to víme, že můžeme být další na řadě, že můžeme být, a v momentě nic….
Jsem staroch. Teda, na určitý věci…třeba přeplavat nahá Vltavu, tančit na stole, zpívat podnapilá před policejní stanicí, po představení vejít na jeviště a klanět se s herci/tanečníky atd. Dobře dobře, fajn! Přiznávám, že to je spíš moje osobní stydlivost, než že by šlo vyloženě o věk… Ale zase mám pořád ještě čas na to nasávat…
Dnes to asi bude hodně různorodé povídání… Přála jsem si být princeznou Nad svou starou, rozviklanou postelí v mém ještě starším dětském pokojíku visí obrázek Sissi. Zajímavostí přitom je, že z těch nejznámějších (a zároveň mých nejoblíbenějších) sotva jeden princeznovský reálný sen dopadl dobře. Grace Kelly, Diana, Sissi… Co je obdivuhodné, tak to, že je lidé znají…