Nikdy bych nečekala, že hraní pro děti bude opravdu tak těžký. A víte co? Je. A fakt že moc. Brzké ranní vstávání doprovází rýmička, bolení v krku, potom přijde chvilkové nadšení a nabuzení se, protože nikdo přece nesmí nic poznat!, pak spaní v autě vedoucí skoro až rovnou do postele. A tak každý den. Pořád…
Učím se, učím, a ty spíš… Pohádku už skoro umím, příští týden máme zkoušky a už jsou první představení, tak nám držte palce! Jela jsem po hodně dlouhé době do Brna vlakem, ale krásným! A dokonce od Českých drah. A představte si, žádný zpoždění, čistej vlak, všechno skvělý. A co víc, po cestě jsem…
Chodím pořád dokola, těsním se mezi pár metry čtverečními. Chci se rozlétnout, ale úzký prostor mě uvnitř svírá. Nadávám, že je všechno špatně. Zase. Všechno že mě stojí moc úsilí, že nevím, jestli jsem šťastná, že mi chybí zázemí, že jsem nemocná, že nikam nemůžu, že si všechno komplikuju… Prostě všechno naprd! Internet mě nebaví,…