Čím vím jsem nedostávala, tím víc jsem hledala. A tím víc jsem se upnula na naivní představu o světě. O tom, jak já to budu mít jinak. O tom, jak mi to osud všechno vynahradí. O tom, jak budu hledat až najdu. Lásku, co hory přenáší. Lásku, která nikdy neskončí. Jsou lidi, co si píšou…
Přišel jsi znenadání…nečekala jsem tě…a ty už jsi tu zas… Tak brzy…tak brzy po sobě… Objevíš se jednou za čas. Nezaklepeš, nezazvoníš, jen se objevíš a čekáš, co bude. Jak na tebe budu reagovat. Uteču nebo zůstanu? Ale pokaždé je to s obrovskou silou… Jsi jako hrom, co udeří, a já nevím, zda se jít…
Co říct, když jsou ústa němá na okno tluče černá tma co bych chtěla, to se říkat nemá kolem krku vine se mi temný chlad ,,Buď jiná“, řekl jsi Jaká? Jaká mám být? ,,Ať milování hodna jsi, ať nemusím tě mít, když nechci víc“ Můj příběh zdá se prostý stejně jak začíná, tak…