Čím vím jsem nedostávala, tím víc jsem hledala.

A tím víc jsem se upnula na naivní představu o světě.

O tom, jak já to budu mít jinak.

O tom, jak mi to osud všechno vynahradí.

O tom, jak budu hledat až najdu.

Lásku, co hory přenáší.

Lásku, která nikdy neskončí.

Jsou lidi, co si píšou seznam, jaký by měl jejich partner být…

Já si přála víc…vždycky jsem si přála víc. To nejvíc, co jde.

Život.

Přála jsem si, aby za mnou stál. Ať se děje, co se děje. Ať jsem taková nebo jiná. Aby mě pohladil a řekl:

,,Jsem s tebou. Napořád. Nikdy tě neopustím.“

Byl to sen, nic víc.

A ze mě je jen porouchaný stroj…