A nevylezu! A ne a ne a ne! Přemýšlím, o čem psát. Nic mě nenapadá. Prázdno, kam se podívám. Je neděle, za dvě hodiny mi má vyjít článek a já pořád nevím. S hltem odpolední kávy přemýšlím, co se událo minulý týden. Hm, dobře, tak začněme. Vyšla mi další nabídka práce. Už třetí. Ale i…
Aaaaaaaa…takhle jsem se dlooooooooouho…nevyspalaaaaa… Co?! Kde to jsem?! Co to je? Tady to neznám! To mi šumí v hlavě nebo se mi to jen zdá, že někdo volá?! Vrať se, vrať se! Ale nikde nikdo… Snad je to jen v mý hlavě… Chci jít. Chci se zvednout a jít, ale nemůžu. Nejde to. Leží na mně…
V přívalu pozitivních slov ze všech stran se chci na chvíli (v dobrém) distancovat od všech influencerů, známých osobností a vůbec od médií, a pouštím si hudbu, kterou jsem velmi dlouhou dobu neslyšela. Linula se mým pokojem jako omamná vůně. Jiný svět. Představivost dostala slovo a já začala tančit. Zároveň mi vyvolala řadu vzpomínek… Například na…