Dneska budu divná. Nic víc. Prostě jen divná. Vždycky se tetelím, když v televizi dávají moje oblíbený filmy s tématikou 2. světové války. (Jsem tím fakt postižená, já vím…) Zároveň to ale někdy nemůžu dodívat, nebo když už to dodívám, tak se slzami v očích nebo s celým potokem slz… Je mi nevýslovně smutno, když…
Vždycky mám tolik témat, o kterých bych chtěla psát, a když dojde na věc, zjistím, že je pondělí a že už nevím jak a kde začít. Spousta myšlenek, nápadů a prožitků ve chvílích, které přejdou a pokud je rovnou nenapíšu, už se k nim zpětně těžko vracím. Taky to tak máte?! Dnes lovím v paměti a přemýšlím…
V Brně v posledních dnech hojně probíhaly pietní akce k uctění památky obětí vyhnaných Němců po 2. světové válce. A k tomu zároveň různé protesty, transparenty a slova, které mě opět dovedly k tematicky zaměřenému článku. Asi dost podobnému tomu předchozímu… K zamyšlení… Jací jsou Češi národem? Já se tu netajila tím, že jsem blázen…