Pršelo.. Dívala jsem se z okna. Pozorovala jsem vztekle pobíhající lidi a plno aut narážejících do deště. Poslouchala jsem kapky deště dopadající na střechu domu a prolínání s mým vlastním tlukotem srdce. Nemohla jsem nic. Tělo ochrnulo, ústa zamlkla. Hlavou mi běželo, že lidé se nemění, a že ačkoliv jsem svému otci odpustila, přesto…
Proč jsi tak jiná? Proč se nesměješ, když MY se smějem? Proč nepiješ? Proč se nebavíš? Proč tak čumíš? Ne, nikdy jsem ani jednu z těchto vět neslyšela (aspoň myslím). Ale kolikrát mám pocit, že kdyby to nebylo neslušné, tak bych minimálně jednu z nich musela slyšet denně. Když nevím, jak se pojmenovat, řeknu,…
Ticho. Ticho. Ticho. Řekněte to tisíckrát jinak. Možná pro vás bude tisíckrát jinak znít, tisíckrát jinak něco znamenat. Pod slovem ticho vidím v první řadě tmu. Avšak ne v negativním slova smyslu. Ticho je pro mě možnost rozmýšlet. Ticho je pro mě možnost porozumění. Učí nás. Mlčet znamená poslouchat. Poslouchat znamená nemluvit. Ve tmě, ve…