Část první… Konečně! První čárka ve scénáři! A za ní druhá…třetí…čtvrtá…pátá…a juhů, vzešlo z toho 10 stran. Pročítala jsem ho, znovu a znovu, ale došla jsem k tomu, že není v lidských silách se naučit tolik textu nazpaměť. Co budu dělat? Krátit, krátit a zase krátit? Není to škoda? Vždyť ten text je tak krásný sám o sobě!…
„Zemřela teta.“ Přišla mi minulý čtvrtek sms s tímto textem. Nebyla to moje teta, to byla z maminčiny strany. Moje to byla prateta. Ale stejně mě ta zpráva „dostala“. Dlouho se v naší rodině mluvilo o tom, že to brzy přijde. Když za ní byla moje babička (tedy její sestra) naposledy, ani ji nepoznala. Měla…
Už několikátý příspěvek píšu o tom, co mě baví a co bych si jednou přála dělat. Co jsem si vysnila… Čemu věřím… Za čím jdu… Respektive se snažím… Ale co to vlastně je? Psala jsem o domku na pláži, o psaní, o práci, která mě baví, o štěstí. A o mé jedné z největších lásek jsem…