Jednou…jen jednou zažít ten pocit… Bojím se, že jsem přišel Pozdě O to, co už nenahradím Že k stáří poznám, jak to bolí Být sám Bez tebe Bez tvých darů Dal bych cokoliv Abych je mohl číst Neber mi sebe Vždyť jsem jako ty Ponořen do nebe Jen dýchat tvoje rty Závislý na smutku…
Prosím, ne nedívej se na ni přízrak po ní zbyl nepohlédne do očí jak rozptýlený pyl jako zem se točí láskou žebrající mnich když květy v máji pučí její srdce nadobro utichnout chce zlomená vejpůl není tu strážce ve tmě hledá hůl jíž přidržet se jde mrtvá jako v lese tůň bloudí němá vůle propastí…
Pro dívku nevinnou první máj Ověnči květinou kde je háj Jen pro tu jedinou přijde ráj Lesem se line krásná píseň. Líbezný hlas ji zpívá. Sladký a mámivý. Nádherná máje uprostřed lesa vypíná se do výšky. „Je ze všech nejkrásnější“, pomyslí si mládenec, co se jen tak lesem potuluje. Až magicky ho k sobě máje poutá….