Veškerá naše přesvědčení vyplývají z toho, co si o sobě myslíme my sami. Je to jednoduché a je to tak. Pokud se nebudeme mít rádi, nebudeme mít rádi lidi okolo […]
Tag Archives: život
31. 5. 2020 Pocity z místa, lidí a doby
Stojím v dlouhé frontě. Přemýšlím, co asi uvidím. Otevírá se první sál, druhý… Spousta lidí mi před obličejem bliká mobilem, aby si mohli zachytit ten okamžik. A já začala přemýšlet […]
12. 4. 2020 O mřížích mezi námi
Když jsem nedávno odcházela z toho místa, měla jsem pocit, že se moje srdce nadobro uzavírá, že je obklopeno ze všech stran mřížemi, přes které se už nikdo nikdy nedostane. Že […]
1. 3. 2020 Po(pl)eta
Žijící v představách tři knihy na stole v osudech zasněná každý den budí se Toužící po lásce srdci mráz hlavu dát oprátce duši hráz Táňa, Manon, Stázi zašlé […]
9. 2. 2020 V zajetí předsudků aneb „Já vím, co je pro tebe dobré“
Když můžu (rozuměj, mám-li sama dost síly), podám pomocnou ruku. Snad protože vím, jaké to občas je. Někdy mám stejně jako všichni pocity, že se na mě valí svět. Že […]
12. 1. 2020 Právě v zimě
Zima. Světla lamp se jasně odrážejí na vodě. Nikdy tak moc jako právě v zimě. Světélky osvícený Karlův most. Nikdy tak moc jako právě v zimě… Tma. Jen ta nepatrná […]
15. 12. 2019 Až budeš mít děti, tak to pochopíš
„Až budeš mít děti, tak to pochopíš.“ Tu větu jsem slyšela na můj vkus nějak moc často. Dvakrát za posledních čtrnáct dní stačilo. Nejdřív jsem se začala vztekat, ale pak […]
24. 11. 2019 Šípková Růženka
Mes fleurs. Květiny mám ráda. Ostatně, která žena nemá ráda květiny… Jsou voňavé, vznosné, tyčí se do výšky, rostou…a pak zvadnou. Jsou pro mě trvalou připomínkou užívání si každého okamžiku, […]
30. 10. 2019 Když si zvládnu být oporou pro sebe, pak můžu být oporou i pro ty, co mě potřebují
Leden 2018. Úmrtí taťky. Říjen 2018. Rozchod. Stěhování. Červenec 2019. Úmrtí dědy. Září 2019. Rozchod. Stěhování. Nová práce. Nové město. Říjen 2019. Úmrtí babičky. Propady, pády, radosti, strasti a starosti. […]
18. 6. 2019 Slyším tě tlouci
Vypadám hrozně. Co tady ta tečka? Ach jo! Vlas! Tady! Přímo pod pusou. Snažím se ho zachytit rukou a v myšlenkách se biju do hlavy, proč se ráno víc neprohlížím. […]