Jednou…jen jednou zažít ten pocit… Bojím se, že jsem přišel Pozdě O to, co už nenahradím Že k stáří poznám, jak to bolí Být sám Bez tebe Bez tvých darů Dal bych cokoliv Abych je mohl číst Neber mi sebe Vždyť jsem jako ty Ponořen do nebe Jen dýchat tvoje rty Závislý na smutku…
Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný… Já vím, už bylo…ale to bych nebyla já, abych se s vámi o pár mých dovedných kousků z Velikonoc nepodělila! Třemi slovy: zmatek nad zmatek. Tři dny v Brně a okolí u mé rodiny možná maličko předzaznamenala sobotní ztráta mého nejoblíbenějšího…
Dneska budu divná. Nic víc. Prostě jen divná. Vždycky se tetelím, když v televizi dávají moje oblíbený filmy s tématikou 2. světové války. (Jsem tím fakt postižená, já vím…) Zároveň to ale někdy nemůžu dodívat, nebo když už to dodívám, tak se slzami v očích nebo s celým potokem slz… Je mi nevýslovně smutno, když…