Buď odvážná a laskavá.

S knedlíkem  v krku a se zatajeným dechem stoupám po schodech nahoru do 3. patra, kam mě vede milá slečna. Lze použít výtah, ale nevyužijeme ho a já se tři metry za ní snažím dokázat, že mám dost dobrou kondičku, a že pro mě samozřejmě není problém schody div ne přelétnout. Když dojdeme do 3. patra, třpytí se tam v dálce výklenek, na který si v mžiku sedám, snažím se popadnout dech a začnu dýchat zhluboka třikrát, čtyřikrát, pětkrát za sebou… Uleví se mi a už mám jít na řadu. Milé obličeje, milí lidé, milé všechno. Řekněte to 4x jinak, máte nějaké otázky? a je to. Jsem venku.

Další casting do studentského filmu je za mnou… Jak moc úspěšný se dozvím v pondělí.

Když vidím americký herce, který do toho dávají úplně všechno, už na castingu bývají perfektně připravení a v ten moment jsou schopni předvést to nejlepší, co umí…říkám si, jak je to naše nastavení úplně jiný. Oni tam na tom place nechají všechno. Samozřejmě si uvědomuju, že je to z velké části tím, že oni mají čas a prostředky (především finanční) nad tou rolí přemýšlet, dát si čas na to se do ní vcítit, dostanou víc informací. Tady není čas na to věnovat něčemu celé dny, aniž by člověk nemusel přemýšlet nad dalšími závazky, které ho brzdí.

Sama si říkám, jestli by se něco změnilo na mým postoji, kdybych se naučila text zpaměti (což je někdy docela těžký, když dostanu text večer předem, a to ještě třeba jen úryvek vytržený z kontextu), nebo víc přemýšlela nad tou konkrétní postavou a jejími přibližnými motivacemi.

Protože sama vím, že na castingu téměř nikdy nenechám tolik, kolik si myslím, že bych mohla. Což je docela frustrující. Ale těžko radit, jestli je to tím, že mě něco vnitřně brzdí (říkejme tomu různě, ať už nervozita, tlak, že člověk něco musí, netalent,…) nebo že nejsem dostatečně připravená.

A je to vůbec o tom? Nebo je to spíš o tom spoléhat se na to, komu se kam typově hodíte? Protože co víc s úryvkem textu dokážu?

Rozhodla jsem se věnovat se jedné z nejtěžších uměleckých branží. Čekání na něco, co nikdy nemusí přijít, neustálé hodnocení a posuzování jak ze strany druhých, tak ze strany své vlastní.

Ale víte, jak to je…  Když už jsi se jednou rozhodla, tak do toho jdi!

,,Když už člověk jednou je, no tak má koukat, aby byl!“ (J. Werich)