Category Archives: Nezaradené

Écrire (psát) Proč francouzština? Protože ji miluju! Proto. Nic víc, nic míň. Ale od mé poslední hodiny na základní škole v 9. třídě už uplynul nějaký ten čas a samozřejmě […]

Mes fleurs. Květiny mám ráda. Ostatně, která žena nemá ráda květiny… Jsou voňavé, vznosné, tyčí se do výšky, rostou…a pak zvadnou. Jsou pro mě trvalou připomínkou užívání si každého okamžiku, […]

Bonjour! Každý den mám pětiminutovou lekci francouzštiny. Přiznávám, že jsem si ji poslední dobou dávala dost sporadicky. Teď jsem se rozhodla na ní začít pracovat, a to i bez nutnosti […]

Leden 2018. Úmrtí taťky. Říjen 2018. Rozchod. Stěhování. Červenec 2019. Úmrtí dědy. Září 2019. Rozchod. Stěhování. Nová práce. Nové město. Říjen 2019. Úmrtí babičky. Propady, pády, radosti, strasti a starosti. […]

Před nedávnem jsem se dívala na naše společné fotky. Netušila jsem, že o měsíc později už budou minulostí. Při pohledu na jednu z nich, kde jsme se snažili zachytit tango, […]

Pocity fatálního zklamání, sesypání, ublíženosti. Nevědouc, co s tím. Nic nepomáhá. Cítím se špatně. A ještě ke všemu jako hloupá holka, co si do života pořád přitahuje stejně slabé a […]

Vypadám hrozně. Co tady ta tečka? Ach jo! Vlas! Tady! Přímo pod pusou. Snažím se ho zachytit rukou a v myšlenkách se biju do hlavy, proč se ráno víc neprohlížím. […]

Jakmile se ke mně dostala informace o tom, že by existovala možnost, jak mně, zapálenému amatérovi, vydat knihu, do té představy jsem se zamilovala. Až jsem se na ní stala […]

Vrátím se. V myšlenkách… …jsem tam. Tma. Ticho. Záře. Cesta. Myslím na ni den co den. Kam patřím? Tak moc odjet a tak moc zůstat. Tolik otazníků v hlavě. Svět. […]

Jeden pohled… …tělem mi projel mráz… …ztratila jsem se ve tvých očích… …utopila se… …hluboko… …hluboký jako voda… …spalující jako oheň… …vidíš na dno duše… …čistota… …upřímnost… Miluj… …jak nejvíc […]