Pláčeš. Proč to děláš? Co tě k tomu vede? Jsi moje dítě, tak přestaň. Jak můžeš plakat, když já se navenek usmívám a snažím se být šťastná? Jaktože se pak podívám na tebe a vidím uslzené oči, které se trápí? Co tě trápí, má duše? Já vím, to něco v tobě pláče a křičí. Něco v tobě volá:…
Technologie nám měla umožnit přiblížit se k sobě. Být více pospolu, být spolu i na místech, kde ten druhý být nemůže, poznat nové lidi. Jenže co když i přímo naproti sobě mluvíte spíš přes sítě? Co když i v jednom městě, v jedné čtvrti? Myslela jsem si, že mám kamaráda. Psali jsme si a vídali jsme se pravidelně…
Poslední dobou, zhruba od 10. června jsem odpočítávala dny. Den, dva, tři… Ano, ještě žijí. Ale už tuto neděli, 18. června, jsem si před kostelem sv. Cyrila a Metoděje v Praze řekla sama pro sebe: Už ne. A zase se mi chtělo tak brečet jako vždy, když jen zahlédnu kousek z filmu Lidice nebo Atentátu… Častokrát…