Tak a dost. Žádnej smutek! Dost už! Propady jsou propady…někdy je dobře, někdy je hůř. Je to normální a je to život sám. Ale je to taky hodně o tom, na co v určitej moment zaměříme naši pozornost. Já ji zaměřila směrem, kde nic nebylo dobrý. Pak ale zjistím, že vylezu z ulity a začnu…
Tády tády dááá! Další natáčení za mnou, ale – opět! Nespokojenost sama se sebou. Nevím, jestli mám problémy s pamětí, nebo jestli se zkrátka jen dostatečně nepřipravuju?! Klapka – kamera jede – akce! ,,Něco něco něco něco..ouč…pardon…omlouvám se.“ ,,Nevadí, jedeme znovu!“ A už jsem to řekla přesně. Ale nevěděla jsem, proč to říkám. Tak…
Jsem staroch. Teda, na určitý věci…třeba přeplavat nahá Vltavu, tančit na stole, zpívat podnapilá před policejní stanicí, po představení vejít na jeviště a klanět se s herci/tanečníky atd. Dobře dobře, fajn! Přiznávám, že to je spíš moje osobní stydlivost, než že by šlo vyloženě o věk… Ale zase mám pořád ještě čas na to nasávat…