Pláčeš. Proč to děláš? Co tě k tomu vede? Jsi moje dítě, tak přestaň. Jak můžeš plakat, když já se navenek usmívám a snažím se být šťastná? Jaktože se pak podívám na tebe a vidím uslzené oči, které se trápí? Co tě trápí, má duše? Já vím, to něco v tobě pláče a křičí. Něco v tobě volá:…
Technologie nám měla umožnit přiblížit se k sobě. Být více pospolu, být spolu i na místech, kde ten druhý být nemůže, poznat nové lidi. Jenže co když i přímo naproti sobě mluvíte spíš přes sítě? Co když i v jednom městě, v jedné čtvrti? Myslela jsem si, že mám kamaráda. Psali jsme si a vídali jsme se pravidelně…
Stala jsem se součástí příběhu, kterému jsem mohla jen přihlížet. V tom snu na zemi ležela žena. Nemohla se hnout. Neudělala krok, neotočila se, nemohla na sebe jakkoliv upozornit. Strnule ležela jako ochrnutá. Při bližším pohledu šlo vidět, že pláče. Jedna slza stačila zaschnout a už se hned objevila jiná. Neurčitá postava došla k ní. Chtěla ji…