Chodím pořád dokola, těsním se mezi pár metry čtverečními. Chci se rozlétnout, ale úzký prostor mě uvnitř svírá. Nadávám, že je všechno špatně. Zase. Všechno že mě stojí moc úsilí, že nevím, jestli jsem šťastná, že mi chybí zázemí, že jsem nemocná, že nikam nemůžu, že si všechno komplikuju… Prostě všechno naprd! Internet mě nebaví,…
Tak a dost. Žádnej smutek! Dost už! Propady jsou propady…někdy je dobře, někdy je hůř. Je to normální a je to život sám. Ale je to taky hodně o tom, na co v určitej moment zaměříme naši pozornost. Já ji zaměřila směrem, kde nic nebylo dobrý. Pak ale zjistím, že vylezu z ulity a začnu…
Lidi zlatí, minule jsem vám psala o castingu do studentskýho filmu, jehož výsledek mi z původně plánovanýho pondělí nakonec přišel ve středu v noci. Nic jsem neočekávala, s ničím jsem nepočítala. A světe div se – ono to vyšlo!!! Víc o tom zatím mluvit nebudu, dokud nebude natočeno a hotovo, ale FAMU, těš se, a…