Buď odvážná a laskavá. S knedlíkem v krku a se zatajeným dechem stoupám po schodech nahoru do 3. patra, kam mě vede milá slečna. Lze použít výtah, ale nevyužijeme ho a já se tři metry za ní snažím dokázat, že mám dost dobrou kondičku, a že pro mě samozřejmě není problém schody div ne přelétnout….
Člověk musí snít víc než na co má. Zrovna jsem dodívala dokument o Miloši Formanovi. Neskutečně toho člověka obdivuji. Další týden za námi… Budu se opakovat, ale mám fakt pocit, že to letí… Ale! Děje se. Jediná slova. Děje se. Nic víc. Mám víc, než jsem čekala. Ale snad tolik, kolik si zasloužím…
Je to tam! Nevěřila jsem. Tolik jsem se bála rozkliknout mail… Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale ten casting z minulýho týdne fakt vyšel! Ne, neuvidíte mě v televizi. Ale máte-li děti, pak možná v internetové televizi pro děti v nějaké menší epizodce. Ale, ať nic nezakřiknu! Uvidíme! A pak to vystoupení s folklorním souborem. Taková tréma…