Bože, jak mě to baví! Říkám každýmu skoro na potkání. Jediný tanec, který jsem schopná dělat, aniž bych se do toho nějak nutila, nebo bych se u toho cítila hloupě, že mi to vůbec nejde. Jediný tanec, u kterého si nepřijdu jak úplný poleno. SWING. Sice se každej novej grif učím plná strachu, jestli ho nějak…
Přijde mi to nedávno, kdy jsem věděla, že mě asi přijímají do Baletu Národního divadla na pozici Tajemnice umělecké správy. Stála jsem na nábřeží a říkala si: Tudy teď budu chodit do práce. A zadívala jsem se na Pražský hrad. Byla jsem hrdá. Tak hrdá. Měla jsem pocit, že můžu všechno. Že mě čeká jenom…
Tak a dost. Žádnej smutek! Dost už! Propady jsou propady…někdy je dobře, někdy je hůř. Je to normální a je to život sám. Ale je to taky hodně o tom, na co v určitej moment zaměříme naši pozornost. Já ji zaměřila směrem, kde nic nebylo dobrý. Pak ale zjistím, že vylezu z ulity a začnu…