Jsem staroch. Teda, na určitý věci…třeba přeplavat nahá Vltavu, tančit na stole, zpívat podnapilá před policejní stanicí, po představení vejít na jeviště a klanět se s herci/tanečníky atd. Dobře dobře, fajn! Přiznávám, že to je spíš moje osobní stydlivost, než že by šlo vyloženě o věk… Ale zase mám pořád ještě čas na to nasávat…
Jeho představitelem byl pro Hrabala například grafik Vladimír Boudník, který „vždycky si zvedal laťku tak, aby usiloval o zakázané, který sám sebe hnával do mezních situací, aby tak nabral sílu a mohl dělat to, co nechtěl. Zdál se mi sen…tak živý sen. Přišel mi v něm dopis, kde stálo „přijata„. A tak naposledy zkouším školu….
Někdy má člověk plnou hlavu nápadů a někdy tápe, co psát. A přemýšlí a přemýšlí a nenapadá ho nic kloudného, až se nakonec rozhodne přiblížit svoje školní dny, protože i k tomu má někdy moc co říct. Školu mám ráda. Teda, jak kterou. Základku jsem nesnášela, to jsem se těšila, až budu pryč. No, pryč jsem…