Čím vím jsem nedostávala, tím víc jsem hledala. A tím víc jsem se upnula na naivní představu o světě. O tom, jak já to budu mít jinak. O tom, jak mi to osud všechno vynahradí. O tom, jak budu hledat až najdu. Lásku, co hory přenáší. Lásku, která nikdy neskončí. Jsou lidi, co si píšou…
Přišel jsi znenadání…nečekala jsem tě…a ty už jsi tu zas… Tak brzy…tak brzy po sobě… Objevíš se jednou za čas. Nezaklepeš, nezazvoníš, jen se objevíš a čekáš, co bude. Jak na tebe budu reagovat. Uteču nebo zůstanu? Ale pokaždé je to s obrovskou silou… Jsi jako hrom, co udeří, a já nevím, zda se jít…
Tak jak jste si užili přechod do nového roku, moji milí? Já se měla moc hezky, ale i přes veselost mi v jednu chvíli nezapomněl ztuhnout úsměv na rtech, kdy jsem pronesla: ,,Tak. A zas budu o rok starší.“ Ale jinak se na ten nový rok těším. Víte proč? Protože je v tom vždycky zároveň…