Skip to Content

Tag Archives: zima

26. 2. 2023 Světlo naděje

Dát mi do těla něco, po čem začnu zářit. Světlo naděje. Ach. Jen si to představte: Čip, po kterém člověk září. Protože našel to, v čem se cítí naplněný. A […]

30. 1. 2022 Neplánovat, neočekávat

Jdu na odběr krve. Na odběr, po kterým mám ještě po týdnu zmodralou ruku, ale to v tuhle chvíli ještě nevím. Obloha se pomalu začíná připravovat na rozednívání se, ale […]

19. 1. 2020 Sportem ku zdraví a plaváním zvlášť!

Opět po týdnu otevírám svůj dokument s uloženými články a dívám se, že mám předpřipravené datum dnešního článku. 19. 12. 2020 Co je špatně? V první chvíli mi to vůbec nedošlo. 19. […]

12. 1. 2020 Právě v zimě

Zima. Světla lamp se jasně odrážejí na vodě. Nikdy tak moc jako právě v zimě. Světélky osvícený Karlův most. Nikdy tak moc jako právě v zimě…   Tma. Jen ta nepatrná […]

12. 3. 2019 Jeden pohled

Jeden pohled… …tělem mi projel mráz… …ztratila jsem se ve tvých očích… …utopila se… …hluboko… …hluboký jako voda… …spalující jako oheň… …vidíš na dno duše… …čistota… …upřímnost… Miluj… …jak nejvíc […]

12. 2. 2019 Nevidomá

Království za lásku. Království za rytíře. Království za čest a slávu.  Království za upřímnost.   Stojím před oknem, v rukou držím hrnek s čajem a v hlavě přemítám… Nenávidím povrchnost… […]

20/3 Neodcházej, štěstí

Moje první hory. První prodloužený víkend z obou stran. První poznání se s rodiči. Můj odhodlaný pokus o lyžování byla katastrofa. Ale i přes tu hrůzu jsem dopadla velmi dobře. […]

12/12 Vánoční světélka, prozraďte mi…

S blížícími se Vánoci jsem se rozpomněla, jak to není zas tak dávno, kdy jsem se rozplývala nad vánočními světélky, koukala se do nich a v naději se jich ptala, co mě […]

28/2 Chybí mi sníh

Roztrhejte mě na kusy, nenáviďte mě, říkejte si, jaká to nejsem idiotka, ale mně upřímně a zcela vážně chybí sníh. Chybí mi moc. A kdy nejvíc? Pouštím si hudbu ze […]

SIDE MENU